Stíny noci - kapitola II

23. ledna 2014 v 18:47 | Faith |  Stíny noci

Přidávám druhou kapitolu. Zase je trochu kratší, ale nadruhou stranu se tam více děje. Ale snad to moc nevadí. Další díl možná přidám dřív :) A děkuju za potěšující komentáře.






Ten malý incident jsem rychle pustila z hlavy. Bylo něco po půlnoci a pomalu jsme se začaly s Tenten sbírat domů. Hinata už chvíli před námi odjela taxíkem. Zvedly jsme se, že půjdeme. Kluci se rozhodli ještě chvíli zůstat.
Vyšly jsme na tu stejnou ulic, kterou jsme přišly. Byla pustoprázdná, žádné auta, žádní lidé. Na nedaleké křižovatce jsme se s Tenten rozloučily, ona se odpojila a šla vlastním směrem. Pokračovala jsem dál. Začal foukat chladný vítr a já jsem se otřásla, v tu chvíli proti mně z odbočky vyšla nějaká postava. Když se přiblížila, uvědomila jsem si, že mi není neznámá.
"Ale ale, jaká příjemná náhoda," oslovil mě kluk. By to ten samý blbec, co mě otravoval v baru. Teď už byl ale znatelně opilejší. "Copak taková pěkná holka dělá tady sama a navíc v noci?" pletl se mu jazyk. Chtěla jsem ho ignorovat a projít dál, ale postavil se mi do cesty. "Přece přede mnou nebudeš utíkat i podruhé," oplzle se na mě díval. Začala na mě jít strach.
"Promiň, ale nemám na tebe náladu. Jdu domů," snažila jsem se vyvlíknout.
Najednou se objevili další dva týpci. "Neříkej, že už sis našel společnost! Co to je za kočičku?" volali na něj.
"Tuhle už jsem potkal v baru, ale jak to tak vypadá, nic společného semnou mít nechtěla," odpověděl jim a otočil se zpátky na mě. "Jaká škoda."
A dost, musím zmizet. Rázným krokem jsem vyšla a nějak jsem doufala, že mě nechají být. Nenechali. Začala mě ovládat panika. Vydali se zamnou a rychle mě dohnali. Ten kluk z baru mě zase popadl za paži a nebezpečně se ke mně nakláněl. Co největší silou jsem ho odstrčila. Ruce se mi klepaly. To ho ale moc neodradilo. Chytil mě kolem pasu a začal rukama sjíždět níž.
"Nesahej na mě!" vyjekla jsem.
Jen se hnusně pousmál. Z jeho pootevřených úst jsem ucítila závan whiskey. Popadl mě za ruku a chtěl mě někam odvést. Hrůzou jsem se podívala na temné kouty a uličky kolem nás. Nikde nikoho. Vyrvala jsem se mu takovou silou, že jsem to neustála a spadla jsem na zem. Postavil se nademnou. Dívala jsem se mu do očí, bezmocně jsem se opírala o zem. Chtěla jsem začít couvat, ale byla jsem moc vyděšená na to, abych se pohla. Nevěděla jsem, co dělat. Strach mě znehybnil. Uslyšela jsem zvuk motorky. Podívala jsem se tím směrem, ale jediné, co jsem viděla, byly její světla. Během pár sekund zabrzdila přímo u nás.
"Shayne, to tě ještě nepřestalo bavit obtěžovat nevinné holky?" promluvil na něj řidič a slezl z motorky.
"Ty mě nemáš co moralizovat," ušklíbl se na něj ten opilec - Shayn.
"Měl bys jít," řekl mu motorkář. Sundal si přilbu a položil ji na sedadlo. Překvapením jsem sebou cukla. Byl to ten černovlasý kluk, kerého jsem viděla za Remkem. Zaskočilo mě to, zůstala jsem na něj zaraženě zírat.
"Nebo co?" řekl výsměšně Shayn. Dominantně se propnul. Při pohledu na něj se mi sevřel žaludek.
Černovlasý kluk k němu přistoupil. "Nepokoušej mě," řekl ostrým tónem a ledově chladným pohledem Shayna probodl.
Shayn do něj silně strčil, přitom trochu zavrávolal. "Nakopu ti prdel, Uchiho, jestli se do mě budeš srát. Chci si jenom trochu užít." Strčil do něj znovu. "Takže by ses měl klidit."
Ten kluk zatnul pěst, rozmáchl se a jednou ranou ho sundal k zemi. Šokem se mi při pohledu na to do koutků nahrnuly slzy, ale zatlačila jsem je. Pořád jsem cítila, jak se klepu.
Shayn se zvedl a utřel si koutek úst, ze kterých mu tekl pramínek krve. S děsivým pohledem se pořád díval na svého rivala. Vypadalo to, že si v jeho podnapilém stavu až pozdě začal uvědomovat, že je to pro něj moc silný soupeř. Couvavým krokem se oddaloval. Jeho kamarádi se ani nepokoušeli něco udělat. Poté se všichni otočili a zmizeli v jedné z uliček.
Můj, jak to říct, zachránce, se otočil na mě a podal mi ruku. Přijala jsem ji a on mě vytáhl na nohy. Chytla jsem se za hlavu.
"Dobré?" zeptal se mě neutrálním tónem.
"Jo, snad v pohodě," odpověděla jsem. "Děkuju."
Pomalu jsem se na něj podívala. Mohl být asi tak starý jako ten Shayn, ale jeho tvář byla stokrát krásnější. Při pohledu na ni jsem skoro zapomněla na ten strašný zážitek.
"Zbláznila ses? Takhle pozdě se tady potloukat sama?" řekl mi nepříjemným tónem. "Jako návnada na zloděje, nebo horší parchanty."
Chvíli jsem mlčela. "Nikdy se mi nic takového nestalo," řekla jsem nakonec roztřeseným hlasem.
"To mi je jasné," odsekl. "Kdyby jo, dávala by sis sakra většího majzla." Přešel k motorce. Chytl helmu, ale místo toho, aby si ji nasadil, podal mi ji. "Na, nasaď si to. Odvezu tě domů."
Tahle nabídka mě zarazila. Nenechám se přece odvézt cizím klukem, navíc na motorce, domů. Už jsem se chystala odmítnout, ale vzpomněla jsem si, co se odehrálo před chvílí. On mě zachránil. Chvíli jsem přemýšlela. Nakonec jsem nepatrně přikývla a vzala si helmu. Nějakou chvilku mi trvalo, než sem přišla na to, jak ji nasadit. On zatím nastartoval. Posadila jsem si na místo za ním.
"Chytni mě kolem pasu," řekl. "Abys ještě nakonec nesletěla."
Trochu jsem zrudla. Přece jen je to velmi sexy chlap. Ale poslechla jsem. Chytila jsem ho opatrně kolem pasu. Zeptal se mě, kde bydlím. Odpověděla jsem mu, nebylo to moc daleko. Na nic nečekal a rozjeli jsme se. Měla jsem trochu strach, na takové motorce jsem nikdy nejela. Ale na druhou stranu.. Bylo to celkem vzrušující.

Zastavil před mým domem. Neohrabaně jsem sestoupila a sundala jsem si helmu. Podala jsem mu ji. Podíval se na mě takovým chladným výrazem. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet.
"Děkuju," řekla jsem. "Za všechno. Že jsi kvůli mně tak riskoval."
"Příště se zkus nedostat do takového průšvihu," skočil mi do řeči, jako by mě ani neposlouchal. "Ke dveřím už to snad zvládneš bez problémů," pokračoval a ani se na mě nepodíval. Nasadil si helmu a nastartoval.
"Jistě," odpověděla jsem mu potichu.
Rozjel se a zvuk motorky spolu i s ním zanedlouho zmizeli v dálce. Trochu mě mrzelo, že jsem ani nezjistila jeho jméno. Přece jen kvůli mně někomu rozbil hubu. A nebudu si namlouvat, že mě nezajímal už od chvíle, kdy jsem ho poprvé spatřila. Otočila jsem se, prošla jsem brankou a zastavila se u dvěří. Roztřesenýma rukama jsem se snažila v kabelce najít klíče, ještě horší bylo trefit se s nimi do zámku. Rozhodla jsem se o tom, co se dnesk v noci stalo, raději ani neříkat rodičům. Určitě by se zbláznili. Šla jsem spát a než jsem usla, jediné na co jsem mohla myslet bylo, že si hned zítra zajdu koupit pepřák a že už nikdy nepujdu v noci sama domů, ať už je taxi drahé jak chce. A taky jsem myslela na něj, na svého zachránce. Jediné, na co jsem myslet nechtěla bylo to, co by se stalo, kdyby se neobjevil.

Jak jsem řekla, tak jsem taky udělala. Druhého dne, když jsem šla a Hinatou do obchoďáku, zastavila jsem se u obchodu se zbraněmi a střelivem. Koupila jsem si tam pepřový sprej. Hinata se na mě nechápavě dívala, když jsem s ním v ruce vycházela z obchodu. Hned jsem si ho schovala do kabelky.
"Na co to proboha máš?" zeptala se s vykulenými oči.
Povzdychla jsem si a rozhodla se se vším se jí svěřit. Spustila jsem a Hinata na mě jen nevěřícne zírala.
"Panebože, to snad nemůže být pravda," vyhrkla ze sebe po chvilkovém šoku. "A jsi v pohodě, nic se ti nestalo?"
"Jsem úplně v pohodě," uklidnila jsem jí.
"Byl to ten samej, co v baru, jo? To snad není pravda," zuřila Hin. "Musím zavolat Nejimu, to mu nemůže jen tak projít."
"Prosímtě nikomu nevolej," zastavila jsem ji. "To poslední, co chci, je ještě to řešit. Chci dělat, že se nic nestalo a prostě na to zapomenout."
Nesouhlasně se zamračila, ale mobil stejně schovala. "A víš, kdo byl ten kluk, co ti pomohl?" zeptala se.
"To právě netuším," odpověděla jsem jí s citelným zklamáním v hlase.Viděla jsem ho ale včera za Remkem, když jsem šla na ten záchod, kde jsme se potkaly."
"Zvláštní," řekla jen. "Za Remkem mě vyhodil Neji, měl tam sraz s jeho partou."
"Nikoho jiného než ho jsem neviděla," pokrčila jsem rameny.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ~Nana-chan ~Nana-chan | Web | 23. ledna 2014 v 19:30 | Reagovat

Nádherna časť, vážne! také to poriadné vyberanie slovíčok, aby sa neopakovali... prostě to už dávno som nečítala! Som rada, že píšeš SS poviedky :3
PS: Vďaka za pochvalu k layu :3

2 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 24. ledna 2014 v 16:54 | Reagovat

súhlasíms nana-chan :) máš dobrý štýl písania :) a musím povedať, že sa stávaš mojou ďalšou oblubenou spisovatelkou :D :) som zvedavá čo bude dalej, čo jej povie ešte hina  či sak zistí meno toho uchihu :D

3 Kristyn Kristyn | Web | 26. ledna 2014 v 11:35 | Reagovat

opět si nezklamala, naprosto úžasné!!! :3 :-) prostě zbožňuju tvůj styl psaní :D vždycky se do toho tak zažeru :-D takže piš piš, potřebuju další kapitolku :D

4 Viola Viola | E-mail | Web | 26. ledna 2014 v 16:10 | Reagovat

^^ Súhlasím, súhlasím.. Jednoducho nádhera! :3 Klaniam sa.. krásna časť! Teším sa čo bude ďalej kyaa!! :D

5 Zoe Zoe | Web | 26. ledna 2014 v 22:07 | Reagovat

Souhlasím s holkama ! :3 užasný užasný užasný !
Nápad je dokonalý :) charakter postav, prostě vše je výborné :) Zavidím, jak dokážeš tak krásně psát a ten styl psaní je fakt fantastický!:D Závist neskutečná :) Prosím piš dál a co nejčastěji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama