Stíny noci - kapitola III

27. ledna 2014 v 17:25 | Faith |  Stíny noci

S tímhle dílem jsem přišla o veškeré zásoby, které jsem u téhle povídky měla. Pokud chci brzo zveřejnit další kapitolu, měla bych sebou hnout a začít rychle psát :D







Uběhly necelé tři týdny, prádniny byly už v polovině. Tu dobu jsme strávily lítáním po bazénech, nákupech a příležitostných brigádách. Užívaly jsme si všech radostí volna, všechno bylo bezstarostné, mohly jsme se jenom bavit. Kluci se kolem nás motali, taky jsme se jim moc nebránily - teda holky se moc nebránily. Každého kluka, co se semnou pokusil jen promluvit, jsem v mžiku srovnala s mým zachráncem a, bohužel pro ně, nikdo neobstál, takže jsem k sobě nikoho nepustila. Taková Hinata naopak zabodovala brzo, začala se stýkat se spolužákem od Nejiho, se kterým se seznámila na jejich rodinné oslavě. Jmenoval se Naruto, byl blonďák a na rozdíl od milé Hin byl velký divoch. Každopádně si spolu prožívali svou lásku nebeskou.

Jednoho dne jsem šla k Hinatě, domluvily jsme se, že si uděláme dámskou jízdu, pustíme film, podrbeme a ostatní ty dívčí záležitosti. Dorazila jsem na čas, narozdíl od Tenten, který dochvilností zrovna neoplývá. Zazvonila jsem a čekala u dveří. Pro mé překvapení mi otevřel Neji.
"Ahoj," pozdravila jsem zaskočeně.
"Čus," odpověděl mi a ustoupil ze dvěří, abych mohla projít.
"Co tady děláš?" zeptala jsem se ho, abych nějakým způsobem navázala řeč.
"Ale, jenom jsem se tu zastavil, když jsem procházel kolem. Počítal jsem s tím, že Hin něco vařila. Ale zklamala mě," zasmál se.
V tom Hinata sletěla dolů ze schodů, pozdravila mě a poděkovala Nejimu, že mi otevřel dveře.
"No, víš Saky," spustila hned a poškrábala se přitom na hlavě. Z toho jejího nevinného výrazu mi bylo jasné, že něco provedla. "Zrovna jsem s Nejim probírala tu nemilou událost, co se stala na začátku měsíce." Nahodila pohled ala nezabij mě. "Vím, že jsi nechtěla, ať mu to říkám, ale byl tu a zrovna padlo slovo o tobě a tak.."
"Aha," poodstoupila jsem a podívala jsem se na Nejiho.
Neji se na mě smutně podíval. "Je mi to moc líto, Sakuro, vážně. Shayn je idiot, už dlouho se s ním nestýkáme, od té doby co se začal být jako utržený z řetězů. Musíš být vystrašená," spustil Neji. "Jsi v pohodě?"
"Jsem vklidu, už jsem se z toho oklepala," usmála jsem se na něj. Popravdě už mi začínalo vadit, že se kvůli tomu každý na mě díval jako na nějaké ubožátko.
"Každopádně teď nemusíš mít strach, slyšel jsem, že měl problémy s policií a teď má podmínku. A ani on není takový rváč, aby si dovoloval, i když mu hrozí basa," pokračoval Neji. "Hinata říkala, že se mu ale někdo postavil a dal mu pořádně přes hubu, aby tě ochránil. Nevíš, kdo by to mohl být? Vážně by mě to zajímalo," zase se zasmál.
Pokrčila jsem rameny. "Bohužel netuším. Byl to vysoký, černovlasý kluk, měl černou motorku,.." vzpomínala jsem. "A když teď nad tím přemýšlím, myslím, že mu řekl Uchiho."
Neji nadzvedl obočí a s úšklebkem založil ruce na prsa. "Sasuke?" řekl udiveně. Nechápavě jsme se na něj s Hin podívaly. Neji se opřel o kuchyňskou linku. "Tak to je síla. Na to se ho musím zeptat, jaké to bylo mu jednu natáhnout."
Pořád jsem na něj zírala. "Sasuke?"
"Jo, je to můj dobrý kámoš. Sasuke Uchiha. S Shaynem taky nikdy moc nevycházel, měla jsi štěstí, že tam byl zrovna on. Ne každý by ho zvládnul," podíval se na mě. Jeho pohled se opět změnil na soucitný. "Promiň, že o tomhle takhle před tebou mluvím. Nechci tě najkým způsobem rozrušit."
"Ne, to je dobré," vyhrkla jsem. "Jsem ráda, že teď z nám jeho jméno."
Neji se na mě letmo podíval, zatímco si z židličky zvedal bundu. "Nedivím se ti," řekl. "No nic, musím letět, jsem rád, že jsi v pohodě, Saky. Sasukemu za tebe dneska koupím panáka. Mějte se, čau Hin!" Zavolal. Dveře se najednou zabouchly. Neji vyletěl z domu jak blesk. Ani jsem nestačila zareagovat, zastavit ho a zeptat se ho na víc o Sasukem. Vždyť on byl jediný, na koho jsem od té doby myslela. Sotva Neji zmizel ze dveří, už do mě hučela Hinata.
"Počkat, takže Neji ví, kdo to ten večer byl?" zeptala se.
"Co myslíš, Hin, slyšela jsi to samé, co já," podívala jsem se na ni s nevěřícným pohledem, že mi vážně položila tuhle otázku.
Zbytek večera už mi přišel zvláštní. I když všechno bylo fajn jako vždycky, nemohla jsem se plně soustředit na holky. Ne po tom, co jsem dneska slyšela od Nejiho.

Přišel pátek toho týdne, s Tenten jsme opět vysedávaly u mě na balkóně, probíraly možné i nemožné a přemýšlely, kam se vrtnout.
"Stejně nic jiného nevymyslíme," Tenten na mě. "Nikde se nic zvláštního neděje, v Remku je navíc i v normální pátek dost lidí. Hinata by navíc byla zklamaná, kdybychom tam za ní nepřišly, i když tam bude s tím svojim. Beztak tam bude i Neji, to musí být zajímavé randit před vlastním bratránkem," zasmála se.
"To jo," souhlasně jsem přikývla.
Nebylo o čem diskutovat. I tento pátek jsme se jako i mnohé jiné rozhodly strávit v klubu. Jeden by řekl, že po tom, co na mě zkoušel Shayn, bych se tam jít bála. Já to ale beru sportovně, stát by se to mohlo kdekoliv a kvůli tomu se do ulity neschovám. Navíc mám teď pepřák. A peníze na taxi domů. Sbalily jsme se a vyšly obvyklou cestou. Jako vždy nám během konverzace na velmi zajímavá témata cesta rychle uběhla a než jsme se nadály, byly jsme u Remka. Ještě, než jsme vešly dovnitř, jsme šly na kraj budovy na záchod. Potřebovaly jsme si upravit vlasy, protože po cestě nehorázně fučel vítr a všechny naše snahy doma byly v prdeli. Pak už jsme klasicky vešly dovnitř a hned z kraje se prodíraly až k místům na sezení. Počítaly jsme, že si sedneme samy, ale ještě předtím jsme chtěly jít pozdravit Hin. Kousek dál už jsme uviděly blonďaté vlasy Naruta sedícího vedle ní. Šly jsme směrem k nim. Když jsme přicházely blíže, zarazila jsem se. Dívala jsem se k boxu hned vedle nich. Chvíli jsem si nebyla jistá, ale pak se mé pochyby vypařily. Seděl tam Neji s dvěma kamarády. A on.
Opíral se o červenou sedačku, jednou rukou si hrál se skleničkou, ve které měl nějaký alkohol a druhou ruku měl jen tak volně pohozenou přes okraj. Tvářil se lhostejně, své společníky snad ani moc nevnímal. Jeho nedbale upravené černé vlasy mu padaly do tváře. Dech se mi nervozitou skoro zastavil. Chtěla jsem s ním mluvit, ale vzhledem k tomu, jak byl odtažitý, když mě vezl domů, jsem usoudila, že o to asi nestojí. Najednou zvedl hlavu a podíval se na mě. Naše pohledy se střetly, projelo mnou mravenčení. Oči jsem z něj raději odtrhla. Všimla jsem si, že Neji si našeho očního kontaktu všiml a nahodil zaujatý výraz. Rychle jsem pozdravila Hin, která se už zatím bavila s Tenten, popadla jsem Tenten a odtáhla ji co nejdál do volného boxu.

"Je tady!" začala jsem vyšilovat, když jsme si sedly.
Tenten se nechápavě podívala. "Co? Kdo?" začala se kolem rozhlížet.
"On.. Sasuke! Ten kluk, co mi předtím pomohl, když mě otravoval ten úchyl," opřela jsem si ruku o čelo.
"Nekecej," řekla potichu. "Kde?"
"Je tu s Nejim," odpověděla jsem jí.
"Aha. A proč si s ním nejdeš promluvit, když máš možnost?" zeptala se a nahla se z boxu, aby se mohla na něj mohla podívat. "Sakra, nevidím tam."
"Co bych mu asi tak řekla," zakroutila jsem hlavou.
Tenten pokrčila rameny.

Nějakou chvíli jsme se bavily s Tenten, potom nás ale Hin odvedla k jejich stolu s tím, že tam nebude samotná holka. Nechaly jsme se teda přesvědčit a přesedly si k nim. Kromě Naruta tam byl ještě jeden jeho kamarád, jmenoval se Ren. Byli tam už taky Kiba s Shikamarem. Nenápadně jsem se podívala k vedlejšímu stolu, ale Sasuke už tam nebyl. Svraštila jsem čelo a vynadala si, že jsem si nechala utéct příležitost setkat se s ním trochu důstojněji. Moje smůla.
Všichni jsme se rychle spřátelili a našli jsme společnou řeč. Celý večer to ale nevydrželo. Potom totiž bohužel přišlo téma auta, ke kterým jsem vážně žádný vztah neměla. Rozhodla jsem se tak skočit pro pití. Obešla jsem houf tancujících lidí a pak se snažila prodrat k baru, u kterého byl největší nával. Už jsem byla skoro u něj, když v tom do mě někdo v té kupě lidí strčil. Skácela jsem se na osobu opírající se o bar. Otočila jsem se a na jazyku už jsem měla slova omluvy, ale ty nepřicházely. Zůstala jsem s pootevřenými rty a zaraženým pohledem mířícím na postavu stojícípřímo přede mnou. Dívala jsem se do černých chladných očí, které šly pohledem skoro skrze mě. Sasuke.. Jeho výraz se najednou změnil na udivený úšklebek.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Zoe Zoe | Web | 27. ledna 2014 v 17:59 | Reagovat

waaaaaaa :3333 ja toho sasukeho zbožnuju :D živě si dokaážu celou tu situaci představit * červená se*.
Moc krásně píšeš ! stavaš se mou oblíbenou spisovatelkou :)!
Plosím plosím rychle další díl :D!

2 ~Nana-chan ~Nana-chan | Web | 27. ledna 2014 v 19:45 | Reagovat

tak táto časť bola...omg!!! Hovorím ti, že už takéto časti som už dávno nečítala a to je fakt! To vraví Nana-chan! :D

3 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 28. ledna 2014 v 16:39 | Reagovat

skvelý diel :) to že to bere športoo, mi pripomenulo našho triedneho ako vždy hovír, že sa učíme sportovní matiku :D a som zvedavá akoto pôjde ďalej, o čom bude další diel a tak :)

4 Viola Viola | E-mail | Web | 29. ledna 2014 v 12:10 | Reagovat

Skvelá časť! Moja poklona ;) Nieje veľa blogov na ktorých sú takéto kvalitné poviedky :3 Takže ARIGATO ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama